Paní z papírnictví

16. ledna 2015 v 18:14 | Maruška |  Maruška
Včera jsem byla v papírnictví. Chodím tam zhruba jednou za měsíc, mám to kousek a pohodlně se tam parkuje, jediná vada je paní prodavačka. Moc se neusmívá a je pořád trochu nasupená.
Včera ale bylo něco jinak. Paní prodavačka zrovna telefonovala, a než jsem si nabrala co jsem chtěla, vyslechla jsem nechtěně její vánoční příběh. O vánocích se od ní odstěhoval manžel a zůstala sama se psem, kamarádce na telefonu zrovna vyprávěla, jak to zvládá.
Když jsem dorazila k pokladně, už netelefonovala. Hezky se usmívala a chvíli jsme si přijemně popovídaly. Já a spokojená paní, co to zvládá:-)
 

Vycházka

7. července 2014 v 18:11 | Maruška |  Maruška
Jdeme s kamarádkou městem a povídáme si o psech. Ona dumá, jestli lotroviny jejího psa nejsou způsobené tím, že je malinkej a tudíž má i prťavej mozek. Já s taktem sobě vlastním podotknu, co když mu mozek chybí úplně? Jdeme dál a prckovi se něco nalepí na nohu. Cedulka a na ní něco napsáno. Co tam píšou, ptám se. Stojí tu NEMÁM MOZEK, suše odpoví kamarádka:-)

Oheň

11. listopadu 2013 v 10:59 | Maruška |  Maruška
Když jsme ráno zatápěli, tak jsme si povídali o ohni - kdy bouchaj kamna, jak který hřejou a co mají rády. Jak se chová oheň když se topí nebo když hoří. Pak jsem jela objednat ventilátory do krbu. A když jsem zastavila u kostela, viděla jsem, jak si tam děti hrajou na požár - běhaly dokola jakože jim hoří dům a za houkaly, jakože hasiči už jedou. Oheň třikrát jinak, to je znamení. Zima je tu.
 


Koupání

9. listopadu 2013 v 18:54 | Maruška |  Maruška
O slabosti Koťete pro košíčky jsem tady už psala a vím o ní. Stejně mě ale pobavila, když se mnou ráno vyrazila do koupelny. Já si vlezla do vany, napustila si vodu a lebedím si. Kotě se válí na poličce a dělá mi společnost, myslím si já. Ale omyl, Kotě čeká, až vypadnu, ona hupne do vany (vodu ignoruje) a když to jde, sedne si na dno. Dřepí ve zmenšujíci se louži a fascinovaně pozoruje jak voda mizí v sifonu a dělá vír. Je to dobré ráno, obsadila největší košík v chalupě. S bijákem k tomu.

Sexismus

8. listopadu 2013 v 15:26 | Maruška |  Maruška
Tento týden dvakrát - zpráva o soutěži krásy na Karlově univerzitě a o studentkách prestižních univerzit v Anglii, co nafotily nahaté (ty studentky) kalendáře na podporu léčby rakoviny. Následovala vášnivá debata, jestli se to pro studentky hodí. Pohoršuje vás snad, že jsou na světě ženy krásné a chytré zároveň a dokonce se cití být krásnými a chytrými ŽENAMI a klidně se o svůj půvab podělí s ostatními? Mě je na světě líp, když si to uvědomím.

A když konečně pošlu našemu synkovi ten slíbený odkaz na nahaté veslařské družstvo v Anglii, možná se v něm probudí touha jít studovat do zahraničí:-)

Třetí oko

7. listopadu 2013 v 17:00 | Maruška
Naše kočka má třetí oko. Aktivovala si ho sama při jednom setkání se psy, ze kterého nestihla včas odejít. Ze začátku vypadalo prostě jako díra v hlavě, co se časem zahojí. Teď je ale z díry další brána kočky do světa a světa ke kočce.

Kotě

2. listopadu 2013 v 7:16 | Maruška |  Maruška
Naše Kotě zbožňuje krabičky, košíčky, mísy, škopky - prostě všechno, kam se může nasoukat. Kočka má ležet na trámu a ne v nakupním košíku, říkám si a snažím se tuhle zálibu nepodporovat. Včera jsem Kotě našla v prádelním koši na špinavém prádle. Vyklopila jsem jí a začala mít výčitky svědomí. Když jsem se na ní ale koukla, jak se okamžitě vydala na cestu za dalším poležením, došlo mi, že Kotě je v klidu. Další skvělej pelíšek už čeká někde blízko.

Stěhování

1. listopadu 2013 v 8:43 | Maruška |  Maruška
Dneska se stěhuje moje mamka. Svůj velký byt prodala. Koupila si hezčí a menší, kousek od zahrádky, aby to měla pěkně pokupě. Nábytek věnovala lidem, kteří o všechno přišli po povodni a vybrala si nový, studentský, protože vlastní pokoj nikdy neměla a potřebuje si někam dát laptop. Je to prostě naše studentka, mladá sedmdesát čtyři let:-)

Halloween

31. října 2013 v 10:13 | Maruška |  Maruška
Zatopila jsem v krbu. Koček, strašidel a příšer mám plnej barák. Coby kostlivec spolehlivě poslouží ta mrtvá krysa, co jsem našla v potrubí na chodbě. Hodím na sebe něco černo-oranžového a jsem připravená!

Septik

30. října 2013 v 15:32 | Maruška |  Maruška
Dneska proběhla akce septik. Přijelo krásné červené auto s motivem kytiček a motýlků. Řidič a závozník taky voněli květinama. Všechno měli skvěle připravené, byla radost se na ně dívat. Nikdy nečištěný septik je nevyděsil, vytáhli hadice, sehraně je pospojovali a během pár desítek minut měli hotovo. Obdivovali zahradu a klid v okolí. A když jsem platila, slušně se zeptali, proč nevezmu čerpadlo a bordel ze septiku nevypustím na louku.

Autobus

29. října 2013 v 12:56 | Maruška |  Maruška
Občas jezdím z naší Vsi autobusem a když už nemám nic lepšího na práci, tak koukám po lidech, který nabral po cestě výběžkem. Nejvíc mě baví, jaký maj cestující vlasy a účesy. No, nebudem si nic nalhávat, obvykle je to děs a běs. Ovšem dneska - ZÁZRAK! Žádnej melír. Žádná trvča. Žádná černoblonďatá krasavice. Žádný vyholený krky u holek a umaštěný culíky u kluků. Jenom jedno, uplně malinký, červený voživeníčko:-)

Bunda

28. října 2013 v 19:25 | Maruška |  Maruška
Včera jsme vyrazili na procházku. Bylo nádherně a já se trochu moc nabalila. Pod lesem mi Vojta povídá, jestli si nechci bundu nechat v lese a vzít si ji, až se vrátíme. Dobrej nápad, do našeho lesa zabloudí leda místní z okolí.
Na zpáteční cestě jsme bundu ze stromu zapoměli vyzvednout, no co, zajedem na oběd a já si pro ní pak skočím. Když jsme se vraceli z hospody, na silnici jsme potkali paní s košíčkem, asi houbařka ze vsi. Já sem jí koukala z auta do košíčku a Vojta si hleděl volantu. Po chvíli povídá, Maruško, neměla ta paní tvoji bundu? To je blbost, moje bunda je přeci v lese na stromě a čeká, až si ji vyzvednu. Nečekala. Paní si ji vzala místo houbového úlovku. Asi jako cenu útěchy.

blog(er) is dead

23. května 2013 v 7:39 | Vojta |  Vojta
Měsíce nepíšu na blog.
Nepíšu.
Co mi táhne hlavou prostě řeknu Marušce.
To stačí.
Laskavý čtenář promine.
Vojta


Poslední Bond

14. listopadu 2012 v 14:26 | Maruška |  Maruška
Celej film je jako oživlej´ obraz. Kdo vidí takhle svět, před tím smekám (no, spíš padám na hubu). Je to pastva pro oči i pro duši. Spousta kontrastů. Mládí a zkušenost. Velkoměsto a samota. Tradice a výstřelky. Krása a ohavnost. Pompa a strohost. Nechci a musím. Miluju a nenávidím. Zatímco se oči pasou, hlava šrotuje a do příběhu vám hází vaše vlastní můry, obavy a naděje. Je to provokativní a zneklidňující. A velmi, velmi modré.


Jestli vám tenhle film připadá jako "zasedalšístřílečka", tak jste vedle.
Tohle je UMĚNÍ.

Mája

22. září 2012 v 13:42 | Maruška |  Maruška

Tak tohle je Mája. Naše kočka divokočka. Už jako maličká nám dávala najevo, že se tady vyskytla omylem, a že se jí na světě vůbec nelíbí. Neměla ráda nic, ani kočky ani jiný zvířata, snad jenom pelíšek nad krbem, kde se hodiny pekla a kterej si chránila proti všem. Ta divnost nebyla jenom tak, ani ne šestiletá byla už slepá a její mozek nezvládal uřídit zbytek kočky. Prostě to měla takhle rozdaný. Slíbila jsem jí i nám, že ji nenechám trápit a poznám, když bude čas se na tenhle svět vykašlat.
Pečovala jsem o ní poslední tři týdny intenzivně a bylo to v rámci možností dobrý. Ale dneska ráno jsem přišla za kočkou, ležela na zádech a bylo jasný, že teď.

Jestli existuje nějakej život po životě, tak jí přeju, aby už brzo našla mýho taťku a nechala se od něj podrbat. Byl jedinej, kdo to zvládnul, i když v rukavicích. Snad jí tam někde bude líp.

P.S. Dík Vojtovi, když jsem se vrátila z veteriny, tahle nakreslená už na mě čekala.

Čůrací

30. srpna 2012 v 8:46 | Maruška |  Maruška
Ráno jsem v lese pozorovala svoje psy. Co dělaj, když najdou místo hodné očuchání a označkování. Oba ho svorně přečtou, každej z jednoho konce, čumák vedle čumáku. Potom Barnabáš (ten větší) zvedne nohu a označkuje ho. V stejném okamžiku Todor (ten dominantnější) ustoupí a hlavu schová někam za stehno, to vzdálenější od voňavého místa. Pak teprve jde a udělá co musí.
Tenhle složitej taneček dělaj vždycky když se sejdou nad jedním flekem. Za trochu logistiky to ovšem stojí, protože nikdo (ani namachrovanej Bulhar) nechce mít na...no na hlavě:-)

Cholesterol

29. srpna 2012 v 12:32 | Maruška |  Maruška
Dneska jsem si udělala k snídani omeletu. Než jsem vypila na zahradě kafe, Barnabáš usoudil, že by si taky dal:-)




A proč by se krmil v kuchyni, když je venku tak krásně!


Díky Gary!

26. srpna 2012 v 9:20 |  Vojta
Před pár lety jsem si koupil ojetý kolo značky GARY FISHER. Bylo příjemný, lehký, padlo mi, líbilo se mi. Netušil jsem vůbec, kdo ten Gary Fisher je.
Nic z toho, co jsem se o něm pak dočetl, není pro mě silnější než věta, která je vyražená na jedné ze součástek toho kola. Stojí tam: WORK AND NO PLAY IS NO GOOD AT ALL.
Nikdy jsem neměl idol. Plakát na zdi s tím, koho obdivuju. Gary by jím byl. Nebo jeho kolo. Asi si ho zaparkuju k posteli. Nebo na něm prostě budu jezdit častěji.
Díky Gary!

Zloděj stínů a syndrom zrcadlovka

22. srpna 2012 v 11:09 |  Vojta
Zachvátil nás nečekaně. Anička usilovně shání nový foťák. A včera se u nás doma náhodou ocitla bráchova zrcadlovka.
"Aničko, vyzkoušej si ji!"
Úžasný: kytky, Julie, čokoládovej zajíc, naštvanej Adam, všechno jak živý.
Před chvílí mi Anička ukazovala na displeji novou sérii Kocour. Dokonalý. Kocour se při prohlížení fotek mrcasil pod stolem a otíral se mi o nohy a mě blesklo:
"Kocoure, už Tě nepotřebujem, už Tě máme tady v tý krabičce."

Další články


Kam dál