Duben 2010

Velká sedma

29. dubna 2010 v 7:21 | Maruška |  Maruška
Abych jenom nenadávala:-) Velkou sedmu na Radiu 1 si fakt stojí za to poslechnout!

A za popěvek týdne vyhlašuju "NEMŮŽU JÍT VEČER TRSAT, PROTOŽE MÁM NOVÝ PRSA":-)

Pohádka pro asociální demokraty

29. dubna 2010 v 7:11 | Maruška |  Maruška
Malý předvolební příspěvek.

Klub seniorů

28. dubna 2010 v 22:57 | Maruška |  Maruška
Písnička o hrobech, nějaký o stáří, o tělu co chátrá a o úbytku mentálních sil......Sedím na nepohodlný židličce, obklopená plešatějícíma tlouštíkama a koukám jako puk. Chtěla jsem koncert a tak ho mám. Eště že Ebeni dělaj přestávku a dá se utýct. Takže kulturní zážitek na jaře bysme měli za sebou a já si můžu vesele skandovat CHCI WOHNOUT!!!!! a těšit se na pořádný songy:-)

Trocha poezie nikoho nezabije!

22. dubna 2010 v 21:49 | Maruška |  Maruška
Řekl´s mi
O tom napiš

Jak jsme si vyšli se psama
Okolo přehrady

Po hrázi na louku
A zpátky přes potok

Stojí tam bunkr
Umění v krajině

Vylezli jsme na něj
Stromy kolem a nebe

Auta a had silnice
Normální den

bunkr

K pokoře od jinud

16. dubna 2010 v 13:08 | Vojta |  Vojta
Kaplický tu bloudí a ještě dlouho bloudit bude. A lítost nad tím jak snadné je nadělat si na hlavu. Že to s grácií zvládaj politici za jásotu veřejnosti je jasné, když se ztrapní odborníci nebo "důvěryhodné instituce", je to průser. Kousek o tom, neb jako architekt koukám na to i z jiný strany, je tady.

Pokora

14. dubna 2010 v 13:40 | Maruška |  Maruška
Dnešní den je ve znamení pokory. Od rána mě pronásleduje a věci, co se dějou mě k zamyšlení o ní pořád vracej. Nechci moralizovat, tak jenom zkonstatuju, že bysme jí v životě užili víc. Není to slabost, je to síla, sklonit se před světem a přiznat, že o něm vlastně vím prd.

K obědu jsem si otevřela weblogy a jako první na mě vyskočil ten od Petry P. Jo, od tý, co má starýho divnýho manžela, co je tlustej i po faceliftu a bohužel je aktivní v politice. Myslela jsem, že se pobavím, jako ondy, když popisovala jejich společnou dovolenou, ale tentokrát to bylo mnohem, mnohem hustější. Rádobydojemně popisovala přátelství rodiny s Janem Kaplickým a snažila se čtenáře přesvědčit o tom, že jedině ona a její mužíček jsou lidé, kteří se bijí za krásu, svobodu a morální hodnoty vůbec. Tancovala na hrobě Kaplickýho s takovou vehemencí, že by se ani obrátit nemoh, aby jí zavřel pusu.

Před světem a přírodou se ráda skloním, ale před takovou sprosťárnou nikdy. Táhni, kam patříš, Petro a manžela přiber s sebou!

P.S. Barnabáš do mejch výlevů stylově zvrací a není to tím, že by uměl číst. Zatímco já píšu, nepozorovaně sežral vaničku sádla, dobytek:-)

Než opadne jarní voda

3. dubna 2010 v 3:20 | Vojta |  Vojta
aneb
Nisa, řeka která nás spojuje

Že to hezky hučí na Kamenici v Návarovský soutěsce nebo na Jizeře pod soutokem s Mumlavou ví kde kdo. Dokonce i Leckdo z Prahy. Ale že centrem Liberce teče řeka, ví málokdo. A my k jejímu jarnímu sjezdu občas něco přidáme.
Čelíc Adamově pubertální letargii a zimě, vyrazili jsme. Sami. Teda, původně to tak být nemělo. Plán byl vyrazit ve větší skupině od AC sportu, toť kmenový náš podnik, lodě nikam nevozit, prostě vlízt do Harcovskýho potoka a plynule tunelem pod Soukenným náměstím proplout do Nisy, dál pak podle příručky na jeleny někam k Hrádku. Jasná věc, všichni se tvářili, jako by tou norou na lodi jezdili denně.
Ujištěni vědomím, že vlastně neděláme vůbec nic neobvyklýho, unáší nás proud vstříc černé díře. Před chvílí jsme slezli tři metry hluboko kolmou navigaci z žulových kvádrů do koryta potoka. Už není čas si něco rozmýšlet, dokonce ani to, že než jsme si to odšinuli s lodí k vodě, guru AC sportu Šípus doznal, že to letos ještě nikdo nejel... Ty vole, tak co tady děláme?
Ale to už jsme v díře. Sílící hukot označuje blížící se schod někde pod Plauditem. Adamova čelovka spíš jen dává tušit, kam vlastně jedeme. Odpovím si sám: "do prdele" a zní to dost výstižně.
Skok je za námi, taky zatáčka a s ní poslední paprsky světla ústí tunelu. Naše pocity umocňuje nejistota, jestli nenarazíme na nějaký překvapení. A pocit je to docela silnej. Když se teď ohlídnu, vidím jen šumící černou prázdnotu. To nevidíte každej den. Vpředu slabý světlo čelovky vytváří iluzi, že tunel se před námi zužuje a padá dolů. Voda ale hučí rovnoměrně. Tak snad je to klam. Musí být, připomene mi to dunění tramvaje někde nad hlavou, Soukeňák přece tak z kopce není! Pak konečně probleskne světlo na konci tunelu. Koryto se tu skutečně zúží a sklopí, ale to už nás to vyplivne do tajných libereckých Benátek. Od břehu k břehu je tu skoro na rozpažení. Pak, kousek pod La fabrikou, vplujem do Nisy. Tam už nečeká nic nečekanýho. Dokonce ani pod tím mostem u čističky, kde jsem před pár lety přejel po zádech nějaký mrtvole :-), no kdoví, kolem čeho jsme profrčeli v tunelu...
Těším se, až si na to vzpomenu cestou kolem Tesca, že tady pod těma kolejema tramvaje jsem jel na kánoi :-)

(Škoda, v tunelu jsem foťák nevytáh, ale z toho by stejně moc nebylo)
Adam Nisa

Nisa jungle