Psi, psi, psi

29. září 2010 v 20:49 | Maruška |  Maruška
Mám ráda všechno živé a zajímají mě lidi a jejich přiběhy. Taky žiju s príma psím exemplářem Barnabášem, který mě krátce poté, co jsem si ho vzala z útulku, seznámil se světem kynologů a cvičáků. Když jsem si Barnabáška přivezla z útulku, zjistila jsem, že máme problém. Barnabáš kousal. Hodně. Jakoby ho to někdo učil a vymklo se mu to. Nebylo zbytí a vyrazila jsem na cvičák. Šla jsem tam s pocitem, že JSOU TO PŘECI PROFÍCI a určitě mi pomůžou. Když jsem viděla borce "výcvikáře", jak před ním prchaj a na mě volaj "chraňte si obličej" (když se vyjevil a ve snaze se zachránit mi vlezl až na hlavu za příslušného zvukového doprovodu), začala jsem tušit, že tady nebude něco v pořádku. Poté mi nabídli, že pes se prímově zklidní "vyvěšením" (to se na stahováku pověsí na strom). Poslala jsem je tam, kam patřili a propadla panice.

Hledala jsem dál (a kdo někdy řešil nějaký trabl se psem, ten ví, jaká šichta to je) a narazila jsem na člověka, který Barnabášovi docela rozuměl a dokazal se s ním i rozumně domluvit, zapoměl u toho ale na fakt, že jsem za ním nepřišla proto, aby mi ukázal, jak hezky to umí, ale aby mě to naučil:-( Takže opět nic a hledala jsem dál.

Kdybych v té době nepotkala kamarádku, která má na dohodnutí se se psy velikej talent, tak nevím, nevím, kde bych dneska byla. Já i Barnabáš.

Tenhle příběh je už pár let starej a s kamarádkou, která mi tehdy tak pomohla, máme psí školu, ve které učíme všechny, kdo je to pes a "jak na něj":-) Příběhů se šťastným i s nešťastným koncem už jsme zažily hodně, ale pokaždé se najde pár pejsků, jejichž osudy nám vrtají hlavou a nedají nám spát......Nejhorší jsou "problémy", které vlastně problémy nejsou, jenom pejsci nenaplňují okamžitě představy svých páníčků o lásce, oddanosti, poslušnosti. Na to žádný osvědčený postup není a takovým páníčkům (a potažmo ani pejskům)  často nepomůžeme ani my. Problémy se totiž nevyřeší ze dne na den a ani dobrý vztah se za hodinu nevybuduje. A kdo má tendenci pejska opustit při náznaku odlišnosti od normálu (a to, co nám ukazují v seriálu Komisař Rex, to opravdu normální není, věřte či ne!!!!), ten by si živého tvora s vlastním myšlením rozhodně pořizovat neměl.

Aby ho nemusel vracet do útulku.

Aby ho nemusel vyhodit z auta na odlehlém místě.

Aby ho nemusel nechat vykastrovat a utratit, protože k žádnému zklidnění nedošlo.

Aby pes nepřišel o život pod koly auta přesto, že mu milující páníček pořídil drahý elektrický obojek.


P.S. Před všemi, co to se svými psími "případy" nevzdali, smekám. Jenom k těm zbývajícím jsem ve světle dnešních událostí, trochu míň tolerantní. Halt každej den se nevydaří:-(
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama