Prosinec 2010

Můj milý deníčku,

28. prosince 2010 v 22:26 | Vojta |  Vojta
ani nevíš, jak mě to dneska všechno sere!
To "všechno" vyjmenovávat nebudu, samý blbosti!
Naštěstí, bohatě vybavenej sebelítostí a s umytým nádobím, hezky se v tom porochňám než usnu...

V.

Jezinka

27. prosince 2010 v 17:20 | Maruška |  Maruška
Vojta říká, že jsem jezinka a má pravdu. Jsem jezinka občasná. A na tomhle blogu mám ségru:-)

Sedím sama v baráku, pečuju o Barnabáše, co má asi otřes mozku nebo něco horšího, potřebuje absolutní klid a občas pomoc když moc vrávorá. Tak si hraju na jezinku, protože další varianta je pacient doktora Chocholouška. A vzpomínám na Jezinku, svýho krásnýho pitbulího křížence, jak někde v psím nebi děsí maminky s kočárkama a je obdivovaná divnejma násilnickejma týpkama. Držte nám palce, ať to zvládnem.

Zdraví Maruška, toho času jezinka z nouze.

jezinka

Tomahawk

22. prosince 2010 v 8:51 | Vojta |  Vojta
Když mi bylo devět, koupil jsem svý babičce k vánocům tomahawk. Babička tu plastovou sekyrku měla po zbytek života připravenou v květináči u postele.

Babičku už nemám.
A invence se taky povážlivě vytrácí...



:-)

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

7. prosince 2010 v 9:51 | Maruška |  Maruška
I když nejsem zrovna milovník citátů, tak tenhle sedí. 

Zase někdo hledá rodinu, který by šoupnul svýho psa, páč jim najednou překáží (je velkej, silnej, temperamentní, krásnej a milej a nehodí se).

Zase si někdo štěně bere na šesti týdnech od mámy, protože se ho už nemůže dočkat (roztomilý štěnátko si bude myslet, že je člověk a když bude trošku dominantní, tak páníky lehce vyhodí ze sedla).

Zase se někomu doma začali rvát psi, protože chtěl mocímermo dva (hezky si hráli jenom dokud byli štěňata).

Opět někdo dal psa do útulku, protože kousal (majitelé trvali na tom, že když spí na pelíšku, tak se s ním musej nutně pomazlit, ve psí škole mu dali "šanci" na jedné lekci a nezlepšilo se to).

Zase nám po lese pobíhá pes, kterýho asi nějakej hrdina vyšoupnul z auta, ať si poradí jak umí.

Jasně, všem těmhle psům bude líp jinde, pokud přežijou. Ale to nic nemění na tom, že takhle to není dobře. Na jedný straně lidi pomáhaj, kde to jde a na druhý straně si další lidi pořizujou zvířata místo hraček a pak se divěj. Že jsou ňáky divný, ňáký hyperaktivní a nejdou vypnout. A chtěj zájem a lásku a světe div se, chtěj bejt s náma a něco s náma dělat. A nečtou nám myšlenky a chovaj se přirozeně a čekaj od nás, že jim vysvětlíme pravidla života s lidma.

A ať je osud zvířat, co nezapadli do lidských představ jakýkoli, jedno je jasné. Svoje skutky si se svým svědomím bude muset každý srovnat sám. A svědomí se okecat nedá.