Únor 2011

Co přetrvá?

27. února 2011 v 8:55 | Maruška |  Maruška
Dneska jsem se probudila se zadumanou náladou. Sny, který se mi poslední dobou zdaj, jsou nepublikovatelný a otázka v nadpisu je první, co mě napadá ráno po probuzení. Google má recept na všechno a dal mi dvě zásadní odpovědi:

přetrvá hypotéka a luxusní pero Mont Blanc.

No potěš.

It´s my time!

20. února 2011 v 9:26 | Maruška |  Maruška
Bylo tam všechno. Anorexie, sebepoškozování, nezdravej vztah s matkou a nějaká ta droga. Nezdravejch vztahů, hlavně toho k sobě, byl plnej film. A taky ambicí. AMBICÍ. Posedlosti po kráse a dokonalosti, která tě zabije. Úchvatný interiéry, ve studený nádheře dost depresivný. Krásný, ale dost divný holky jako zvířátka a hromada sexu, aby nebyla nuda. Vlastně to celý byl krásnej a divnej film. I když trochu jednoduchej a trochu moc polopatickej. Černá labuť.

P.S. Pokud chcete jít do kina s juniorama jako my, tak jim kupte hromadu popcornu, aspoň maj co dělat při všech těch lesbicko masturbačních scénách:-) Adamovo hodnocení bylo jasný, měli jsme jít radši na Terminátora. Anička neříkala nic, možná jí v hlavě visela jako mě scéna s vyhazováním plyšáků. Vítejte do světa nezávislého filmu!

swan

Návštěva

19. února 2011 v 20:50 | Maruška |  Maruška
Sobotní návštěva na JIPce. Oblečený do modrejch erárních kombinéz hledáme taťku. Leží u okna a je mu zima, tak se krčí pod dekou. Hubenej a žlutej. A strašně drobnej. Nechápu, jak z někoho může výst tolik hadiček. Co je novýho? A co Barnabášek? S historkama o psech vystačíme jenom chvíli. Jak ti je? Na sousední posteli krmí návštěva pána lžičkou. Jídlo, to jsem neměl už strašně dlouho. A napil bych se, ale mám zákaz tekutin. Na další posteli utírá návštěva pánovi zadek. Trapně vtipkujem o sestřičkách. Už běžte domů, holky. Tak zdrhám. Za zády slyším mamču. A co pusu, můžu ti dát? Jo, pusu, tu bych chtěl. Bulím jako želva.

Skorojaro

8. února 2011 v 12:37 | Maruška |  Maruška
Když je krásně
brouk
vw
absolut love

je třeba vyrazit do přírody!!!

Černá kára

3. února 2011 v 22:47 | Vojta |  Vojta
Kdybych chtěl,
napsal bych lyricko epicko patetickou poemu. Jmenovala by se Černá kára. Po Kainarově blues, co jsem dneska dostal za úkol od svý učitelky zpěvu. Zněla by jako moje černý piáno. Piáno na smutný písničky. Byla by o tajícím sněhu kolem chalupy ve vedlejší vesnici. O tý, co jsem s jednotkou dobrovolných alkoholiků hasil včera celý dopoledne. O nepochopitelný spoustě věcí, který z ní přitom vyhřezly.

O tom jak je dobře z káry občas něco vyložit...

Ale nechci.
A Černou káru budu zpívat vesele. Žít se má vesele.

:-)