Květen 2011

Smutek

20. května 2011 v 8:05 | Maruška |  Maruška


O smutku už něco vím, obávám se ale, že ne dost. Od taťkovy smrti je se mnou často. Každej den si telefonuju nebo píšu s mamčou a jednou ségrou (jak to zvládá druhá ségra netušim) jakou jsme měly noc a co plánujeme dělat, co se povedlo a co ne. I moje maminka, která nikdy sprostý slova nepoužívá, se často uchyluje k výstižnýmu "stojí to za hovno". Vždycky je nám pár dní dobře nebo skorodobře a pak to přijde. Ráno nejde vylýzt z postele, věci přestanou dávat smysl a pochybujete, jestli smysl kdy dávaly. Běžný úkony jako udělat si kafe a dát prádlo do pračky se stanou nepřekonatelným problémem, nedejbože když někdo zavolá a neplánovaně po vás něco chce. O práci ani nemluvim, zvládnout ji je v takovej den nadlidskej úkon. Nechcete s nikým mluvit a pomoct si nemůžete, můžete jenom počkat, až to přejde. Taky se vztekáte, protože bejt paralyzovanej smutkem je fakt strašný a nikdo o to nestojí. Pročetla jsem spousty stránek "jak na to", ale neporadí vám nikdo. Prej tři měsíce "po" je to nejhorší a nejmíň rok trvá, než bude všechno zase v pořádku. Tak zkoušíme, co nám pomůže - ségra začala chodit a já běhat (má to tu vadu, že když nejde vylýzt z postele, tak vyběhnout zvesela do lesa nejde tady:-), mamča maká na zahradě i doma a všechny se snažíme uspořádat si život tak, aby nás zase bavil. Je to divný, jak málo jsme připravený na ztráty.

P.S. Vlastně jsem chtěla mluvit o včerejšim rozhovoru se ségrou, když jsme se bavily o tom, že teď je fakt "radost" s náma pobejt, občas to nezvládáme a schytávaj to naši nejbližší. Neděláme to schválně a snažime se, ale ne vždycky se zadaří. Snad ten rok všichni přečkáme bez další újmy.

Příroda

16. května 2011 v 19:36 | Maruška |  Maruška
Našli na zahradě ptáče. Učilo se lítat a nešlo mu to. Sourozenci a rodiče lítali kolem a podporovali ho, ale nic. Zkusili ho vrátit do hnízda nebo posadit na větev, ale vždycky seskočilo zpátky na zem. Bylo veliký a křídla mělo malý. Ráno tam ještě sedělo, mokrý a lítání neschopný. Rodiče ho krmili a byli u něj. Pak přišel kocour a bylo po něm. Sice se všichni snažili kocoura zahnat, ale co zmůže pár ptáků proti přírodě.

Zase jeden krásnej den.