Květen 2012

Lavička

30. května 2012 v 13:59 | Maruška |  Maruška
Máme pod lesem lavičku. Jednoho dne se tam objevila a kdo jde okolo, tak si na ní posedí. Není moc pohodlná, dost se viklá, taky se nesmíte vrtět, jinak máte v zadku třísku - ale jinak je to moc milá lavička na krásnym místě. Když jsme se dneska se psama blížili k lesu, lavičku nevidno. V duchu jsem začala sakrovat "anitulavičkunenechajnapokoji", ale když jsme vylezli za chvíli z louky, tak mi spad´ kámen ze srdce. Lavička stojí tam co vždycky, jenom přes vysokou trávu z louky není vidět:-)

Exoti z Afriky

25. května 2012 v 9:33 | Maruška |  Maruška
Byli tady už vloni. Slyšeli jsme je řvát ze zahrady. Letos jsme si příležitost zjistit co jsou zač nenechali ujít. Zadat do googlu PTÁK je pěkně pitomej nápad, Maruško. Ano ano, zadat do Googlu VELKEJ PTÁK (i když tomu předchází oslnivá logická konstrukce je nejhlasitější = největší) je blbost do nebe volající. VELKEJ PTÁK ZAHRADA KVĚTEN už je lepší, máte vystaráno na celý odpoledne a po poslechu ptačích hlasů všech velkejch květnovejch už si nejste jistí ničím. Pokud jako já máte Vojtu s postřehem, který vám jednou ráno hlásí: "viděl jsem ho, je žlutej!", tak máte vyhráno a víte, že na zahradě máte proklatě vzácnou Žluvu Hajní. Váš život už nikdy nebude jako předtím. Partner večer mizí do zahrady, občas ho zahlédnete s dalekohledem na stromě. Doma vedete rozhovory o ptačím zpěvu, orientaci v prostoru a skončíte filozofickým rozborem o podobnostech a rozdílech člověka a Žluvy. V noci se budíte a vzájemně se ujišťujete, že Žluvy už spinkaj. A ráno si otevřete okno a místo Vypsaný fixy si pouštíte Žluvy. Za chvíli mi dorazí navštěva. Myslej si naivně, že přijdou na kafe a na pokec, ale vyženu je do zahrady na Žluvy. Protože Žluvy jsou fajn.

Ve čtvrtek na vsi

24. května 2012 v 19:49 | Maruška |  Maruška
Dneska jsem chtěla psát o našich nových exotických přátelích, ale u věšení prádla zastihla nepříjemná realita - někde v sousedství nepřetržitě kňučel a štěkal pes, asi štěně. Občas na něj někdo zařval, samozřejmě bez úspěchu. Jeden ze sousedů má často novýho psa, v jeho "péči" vydrží sotva dva roky, a druhej psa měl, samozřejmě pitbulíka na zahradě bez plotu a jen co odrostl, tak ho "dali pryč". Pak si pořídili ovce, ty dopadly stejně, teď maj slípky a možná i novýho pejska pro děti? Ať je ten nářek od jednoho nebo druhýho souseda, faktem je, že rádoby "pevnou rukou" spravujou oba nejen svoje zvířata, ale i rodiny a určitě jim to tak přijde v pořádku. Dokud se lidi nezačnou chovat slušně k sobě, k ostatním lidem, ke krajině a k přírodě, tak můžem mít tisíce zákonů na ochranu toho či onoho a bude nám to na prd. Dokud nebudem vědět, co se dělá a co se nedělá, můžem nadávat a je nám to na prd. NA PRD.

Naši exotičtí přátelé v tom jasno naštěstí mají, takže veskrze optimistickej článek bude už zejtra:-)

Blondýna

23. května 2012 v 13:18 | Maruška |  Maruška
Stojí dvě blondýny u Brouka, koukají pod kapotu a první povídá: "to je divný, asi mi někdo ukrad´motor!" "Neboj", uklidňuje ji druhá, "já mám jeden navíc v kufru!"
Jestli jste tenhle vtip nepochopili, tak jste na tom jako já do včerejška. Potřebovala jsem zajet k bankomatu (tímto apeluji na českou poštu aby se konečně vzpamatovala a za její služby se dalo platit předem nebo kartou, prostě jinak než v hotovosti nebo olizovacíma ceninama!) a protože auto je v servisu, Vojta mi půjčil hračku nejmilejší, svého Brouka. Bankomat je daleko a benzínu už jenom trocha, takže musím zajet k pumpě. Absolvovala jsem školení kde je nádrž (hledám ji vzadu a Vojta se svíjí smíchy u blatníku), jak se otevírá, jak se správně čepuje benzín a když už jsem se dokonale ztrapnila, Vojta mě překvapil otázkou: "A víš Maruško, kde je tady motor?" No jasně, sekla jsem se. Následoval vtip a školení o uložení motoru, uspořádání válců a mohla jsem vyrazit. Až po cestě jsem si uvědomila, že nevím, co se do nádrže vlastně leje. Natural (není jenom pro auta s katalyzátorem?) nebo nevimjaksejmenuje benzín s olejem (sakra, ten se ale dává do dvoutaktu!). Nic se neděje, pojedu úsporně a domů určitě dojedu, lepší úplně prázdná nádrž, než plná špatnýho benzínu. Autíčko mě ale vypeklo, zapíchlo to o jednu vesnici dřív a babo raď. Vyrazila jsem k pumpě a modlila se, aby měli kanystr a věděli, co mám do nádrže nalejt. Bylo vedro. Bylo strašlivý vedro. Měla jsem podpadky. Paní u pumpy si moc jistá nebyla, prodala mi poslední kanastr a poradila, ať vezmu Natural a prdnu tam olovo z lahvičky. Kolik olova, to byl další problém. No, něco jsem namíchala, vyrazila zpátky k autu (že by mě někdo svez, ani nápad, protože v jedenáct dopoledne ve vsi chcíp´ nudou nejen pes) a nalila to do nádrže. Otočila klíčkem a ticho. Seděla jsem uvnitř a dělala, že piknikuju, protože kopat do auta mi přišlo nedůstojné. No nic, eště dva pokusy a půjdu hledat do hospody někoho, kdo mě odtáhne. Brouk nastartoval přesně na třetí pokus a my slavně odfrčeli zpátky na základnu. Už se těším na příště!

Narozky

22. května 2012 v 8:27 | Maruška |  Maruška
Včera jsem měla narozeniny a protože endorfinu není nikdy dost, rozhodla jsem si ho porci darovat a vyběhla do lesa. K lesu vede sousedem vysekaná cestička (spíš cesta, na holku a dva psy akorát) a když dojdu k lesu, je čas se do toho obout. Já běžím a dva oslové co jsou se mnou se střídavě koupou v koupátkách u cesty (u toho běžím na místě jako idiot) a očurávaj každou travičku (u toho běžím dál a za mnou vlaje čurajíci ubožák). Ten vykoupanej se pak válí na cestě (dělám že nic a běžím dál) a pak se oklepavá (dělám, že nemám psa a prchám, spršku bahna slíznu stejně).

Takže k narozeninám jsem si kromě dobrý nálady darovala taky nádherný zjištění - běžela bych jako vítr, ale brzděj mě psi!