Červenec 2012

Eufemizmy

30. července 2012 v 20:47 | Maruška |  Maruška
Minulý týden jsem četla článek o tom, jaké výrazy se používají místo slova krást. Kdo a proč začal místo zloděj kovů používat výraz sběrač kovů, na to už asi nepřijdeme, ale článek byl vtipnej a příklady v něm jakbysmet.
Dneska přijela na navštěvu mamča a vyprávěla mi příhodu se studánkou. Studánku s pitnou vodou mají ve spolku zahrádkářů. Vody ve studánce je málo, tak si ji berou jenom na pití a na zalévání používají vodu z rybníčku. Ta ale není zadarmo, protože ji čerpá čerpadlo a o placení spotřeby proudu se dělí podle dohodnutého klíče. Mamča si šla pro vodu na kafe a kouká, u studánky je místo pramínku hadice a čerpadlo a cedulka, jestli chcete vodu, zapískejte a já si čerpadlo odpojím. Zapískala, soused přišel, čerpadlo připojené na společný proud vypnul a tím by to skončilo, kdyby si nezačal mamce stěžovat, jakej je chudák, že si musí napouštět bazén a že tím štve dost lidí, ale že je přeci důchodce a má právo si takhle přilepšit. Moje sedmdesát čtyři roky mladá maminka s ním chvilku diskutovala o stáří a o slově přilepšit si a pak to vzdala. A já mám další slovo do sbírky eufemismů.

Omluva duchům

24. července 2012 v 8:49 | Maruška |  Maruška
Milé nadpřirozené síly!

Z celého srdce se vám omlouvám za nedělní pošklebování. Včera jste mi to daly sbaštit víc než dost. Byla bych vám moc vděčná, kdybyste dneska ztrpčovaly život někomu jinému. A dovolily mi stáhnout ty fotky.

S úctou, Maruška

Ortel

22. července 2012 v 23:12 | Vojta |  Vojta
Dneska jsme vyrazili na mysteriózní kopec.
Záhadologové horují, senzibilové varují.
Dutá sopka, rytmus negativních energií, skřítci, střídání chladných závanů nemrtvých, obětí, odsouzenců...
V popisu jedné ze záhadologických expedic měly začít paranormální jevy už ve dnech před expedicí. Podivné telefonáty se zneklidňujícími zvuky...
A mě mobil včera přestal fungovat úplně.
Takže slibný začátek!
A pak?

12.00 Kopec. Prostě kopec.
14.00 Oběd. Prostě oběd.
16.00 Doma. Prostě doma.
20.00 Večeře. Prostě večeře. (Skvělá, Maruško!)
22.00 Maruška má vyrážku! Prostě vyrážku. (Nebo že by?)
23.00 Co bude dál? Fotky z mobilu, jsme ještě k analýze nestáhli.....

9.00 Následující den: Pokud je ze včerejšího textu cítit náznak ironické zvědavosti, je to správně. Po noci, kdy jsem se v myšlenkách nedobrovolně na kopec vrátil, musím uznat, že tam fakt není něco v pořádku...

Oči

4. července 2012 v 16:24 | Maruška |  Maruška
Pár dní po sobě ted´ navštěvuju různý doktory, kteří zkoumaj´ jestli všechny součástky v mým těle jsou pořád na svým místě, jestli neutrpěly větší škodu než pár modřin a jestli v hlavě mám jenom o jedno kolečko víc. Nevyhnutelně trávím nějaký čas v čekárnách a kdo mě zná ví, že je to u mě výkon hodný uznání.
Dneska jsem dorazila snad naposledy, ale v čekárně bylo něco jinak. Všichni bez ohledu na věk byli nabroušený a brblali, a každýho kdo přišel to semlelo na nerudnej uzlíček nervů. Přitom se nic extra nedělo.
Já jsem si četla veselou knížku (no veselou, zrovna byly scény zfanatizovanýho davu, ale moc hezky to ladilo, jako bych byla vevnitř v ději) a proti mě seděla babka, která jediná nenadávala, smála se, že má každou pomožku jinou a svý dceři líčila záchodový historky, co se jí stávaj když je hajzlík moc nízkej nebo vysokej - popravdě působila trochu pomatenym dojmem a stejně jsem ji poslouchala jenom já, ostatní měli plný pusy stížností, ze kterejch se babkou nenechali vyrušovat.
Když odcházela, tak jsme se na sebe koukly - měla hnědý chytrý a zatraceně živý oči, který koukaly na svět pohledem, kterym na sebe koukaj lehce nepříčetný čerství milenci nebo kterej věnujeme něčemu hrozně krásnýmu a zázračnýmu - a ta babka takhle viděla Svět a Život. Dobrý, moc dobrý.

(Para)kotoul

3. července 2012 v 9:59 Vojta
Školní rok jsme zakončili parádním sjezdem z Ještědu na koloběžkách, mimochodem výborný servis tahle půjčovna kostitřasů. Výlet vymyslela Maruška, to je důležité podotknout, a hrozně jí to s koloběžkou slušelo. Dokonce i s blátem přes celá záda, od půli kopce rozmáznutým i přes přilbu, rameno a bok...
Její parakotoul, jak ho popisovala, jsem neviděl, zvládla ho, zatímco jsem uklízel foťák a tahle fotka tedy naštěstí nebude její poslední :-).
Jak je to s tím zdravím a štěstím, hazardérstvím a opatrností, způsoby pohybu po zeměkouli a učením se padat? Má se to trénovat? Nebude se to v důchodu hodit?
Co se rozhodně hodit bude, je doktor. A Maruška má díky kotoulu novýho obvoďáka. Teda, vlastně se jen přihlásila k nejbližšímu v Mníšku. Po ruském kadeřníkovi má teď i doktora z Ruska. Oba jsou prý skvělí!