Srpen 2012

Čůrací

30. srpna 2012 v 8:46 | Maruška |  Maruška
Ráno jsem v lese pozorovala svoje psy. Co dělaj, když najdou místo hodné očuchání a označkování. Oba ho svorně přečtou, každej z jednoho konce, čumák vedle čumáku. Potom Barnabáš (ten větší) zvedne nohu a označkuje ho. V stejném okamžiku Todor (ten dominantnější) ustoupí a hlavu schová někam za stehno, to vzdálenější od voňavého místa. Pak teprve jde a udělá co musí.
Tenhle složitej taneček dělaj vždycky když se sejdou nad jedním flekem. Za trochu logistiky to ovšem stojí, protože nikdo (ani namachrovanej Bulhar) nechce mít na...no na hlavě:-)

Cholesterol

29. srpna 2012 v 12:32 | Maruška |  Maruška
Dneska jsem si udělala k snídani omeletu. Než jsem vypila na zahradě kafe, Barnabáš usoudil, že by si taky dal:-)




A proč by se krmil v kuchyni, když je venku tak krásně!


Díky Gary!

26. srpna 2012 v 9:20 Vojta
Před pár lety jsem si koupil ojetý kolo značky GARY FISHER. Bylo příjemný, lehký, padlo mi, líbilo se mi. Netušil jsem vůbec, kdo ten Gary Fisher je.
Nic z toho, co jsem se o něm pak dočetl, není pro mě silnější než věta, která je vyražená na jedné ze součástek toho kola. Stojí tam: WORK AND NO PLAY IS NO GOOD AT ALL.
Nikdy jsem neměl idol. Plakát na zdi s tím, koho obdivuju. Gary by jím byl. Nebo jeho kolo. Asi si ho zaparkuju k posteli. Nebo na něm prostě budu jezdit častěji.
Díky Gary!

Zloděj stínů a syndrom zrcadlovka

22. srpna 2012 v 11:09 Vojta
Zachvátil nás nečekaně. Anička usilovně shání nový foťák. A včera se u nás doma náhodou ocitla bráchova zrcadlovka.
"Aničko, vyzkoušej si ji!"
Úžasný: kytky, Julie, čokoládovej zajíc, naštvanej Adam, všechno jak živý.
Před chvílí mi Anička ukazovala na displeji novou sérii Kocour. Dokonalý. Kocour se při prohlížení fotek mrcasil pod stolem a otíral se mi o nohy a mě blesklo:
"Kocoure, už Tě nepotřebujem, už Tě máme tady v tý krabičce."

Až mě opustí....

8. srpna 2012 v 9:49 | Maruška |  Maruška
......některá z mých blízkých bytostí, moc si přeju ať mám hodně síly. Síly vykopat pro ni hrob a rozloučit se. Síly povědět to těm, co ji měli rádi nebo mají rádi mě. Síly uzavřít jeden kus života než začnu další.

Můj přítel Ross

1. srpna 2012 v 12:24 Vojta
Televizi nemáme už nejmíň rok.
Chybí mi znělka večerníčku.
Ale jinak je v kompjůtru všeho dost.
Aňuch miluje Přátele.
Sjíždí je a my s ní.
Tak jsem si dneska ve snu půjčoval boty na běžky od Rosse.
Jenže Ross měl na Rottefellu a já mám na lyžích Salomon.
To je k vzteku... :-)

Žbluňk

1. srpna 2012 v 10:38 | Maruška |  Maruška
Vyrazili jsme s juniorama na malou vyjížďku po vodě. Boxeřice neměla hlídací babičku, takže jela s náma. Já, znalec psů:-) jsem si myslela, že všechno bude naprosto v pohodě, leč spletla jsem se. Julie se odmítala nalodit a já obvykle úspěšný lákač zvířat kamkoli jsem se pevně držela lodi, takže nalodění neproběhlo a za pobaveného přihlížení lidí na břehu jsme vypluli - dvě lodě a boxeřice. My pohánění pádly (vesla jsou blbě, Maruško!) a Julie náhonem na všechny čtyři. Místy plavala a kde stačila přecházela do běhu. Když to vypadalo, že se utopí, lákali jsme ji do lodi. Jakmile nastoupila a všechno (úplně všechno kromě ní!) se rozběhlo, okamžitě vyskakovala z lodi a šla to lovit nebo zachraňovat nebo obojí. Občas visela někomu na pádle. Občas zachraňovala kolemjedoucí lodě (a že jich v Českém ráji o prazdninách je!). Anička nás průběžně upozorňovala, že pes se topí. My zkoušeli psa dostat do lodi a párkrát se to i povedlo. Když se Vojta pekelně soustředil na psici, tak jenom tiše pískala a seděla. Jakmile zvednul oči, vystoupila a tak to šlo pořád dokola. Okolo nás projelo pár lodí se psí posádkou - pejsci obvykle leželi na břiše paničky a spali, zatímco ta se opalovala a páníček mužně vedl loď po vodě. My byli oba mokří, podrápaní a rozhodnutí nechat psa na pospas peřejím:-( Příště pojede zase. Musíme si zvykat. Všichni.